Píše se - napsali jsme
Jak si zamilovat čísla
Láska tedy souvisí také s naší sebe-hodnotou, sebeláskou a vlastním sebe-oceněním. Finance jsou energie, která se nám vrací zpět. Ale hodně z nás se stále bojí říci adekvátní odměnu za svou práci. Jak najít zlatý střed a nastavit rovnováhu mezi prací, naší vlastní hodnotou a finanční odměnou?
Lenko, proč je pro nás ženy, někdy ovšem také muže, tak náročné dobře odhodnotit svoji práci a říci si za ni odpovídající odměnu? Jak ji zdravě určit?
LM: Nejdříve si každý musí spočítat svoje podnikatelské náklady, udělat si velkorysý rozpočet na celý rok. Velkorysý ve smyslu, ne že toto chci utratit, ale protože v realitě na hodně nákladů zapomínáme či je podceníme a pak se jen divíme, že je nemáme započtené v prodejní ceně. Pak nikdy nesmíme zapomenout na všechny naše osobní náklady od jídla, přes kroužky pro děti až po dovolenou. Ty si také musíme z podnikání uhradit. Proto musí být zahrnuté v prodejní ceně už od počátku, i když si peníze na dovolenou ještě nevezmu.
Pokud počítám cenu své služby podle hodin strávených s klientem, musím si realisticky určit, kolik hodin skutečně strávím tváří v tvář klientovi. Málokdy to je 8 hodin denně. Proto musím dělit vypočtené celkové náklady opravdovým počtem hodin, např. jen 5 hodinami denně. Tak zjistím reálnou hodinovou sazbu. To je minimální cena, za kterou mohu svou službu prodávat.
Pak se musím naučit se svou cenou žít a podle svého sebevědomí a trhu kolem si říct, na co se cítím a co jsem vnitřně schopna prodat. Divný pocit u prodeje ze zdánlivě vysoké ceny se mohu odnaučit. Je to věc tréninku. Půjde mi to snáz, když budu mít správně spočtenou svou minimální cenu. Pak vím, že při vyjednávání se pod ní nesmím dostat a že hlavně chci získat více než je minimum. Také si musím dobře představit a ideálně i vyčíslit, jakou přidanou hodnotu zákazníkovi přináším, v čem konkrétně se bude díky mne mít lip, co díky mně získá. Příprava těchto argumentů mne také posílí při vyslovení mé ceny.
Co všechno je potřeba vzít v potaz, když začínám svůj nový business? Jak správně stanovit cenu svého výrobku nebo služby? Kde tohle všechno zjistit?
LM: Kromě toho, že si potřebuješ zjistit cenu pronájmu kanceláří a služby IT, co lidé vesměs dobře vědí, zjišťuji, že ale neberou v úvahu při kalkulaci své nutné osobní výdaje. Dívají se na to, že přeci do podnikání nejdřív investuj. Investují, ale cena služby nebo výrobku musí už od začátku obsahovat odpovídající vlastní odměnu. I když dočasně se odměna nemusí vyplácet, protože peníze se musí použít na nákup marketingové služby.
Před zahájením nového byznysu bych si měla spočítat své obvyklé měsíční i roční výdaje. Všechno co musím zaplatit za bydlení, jídlo, dopravu, drogerii, i kadeřníka, zohlednit své koníčky, S partnerem je nutné se domluvit, kdo přesně hradí vše za děti, jejich kroužky, prázdniny apod. Z ročních výdajů je potřeba zahrnout také platby pojistného domu, auta apod.
Ideální je vést si pár měsíců rodinné účetnictví nebo si zpětně sednout k bankovním výpisům a hezky si spočítat, kolik přesně utrácím a za co.
Nebo se jenom říct částku mého měsíčního minima, které z podnikání musím dostat.
Co si také lidé neuvědomují, když spustí své podnikání, že několik týdnů až měsíců trvá cyklus mezi zahájením prací na projektu, jeho předáním, fakturaci a zaplacením. Například začnu dělat v únoru roční účetní závěrku, dodělám jí koncem března, počátkem dubna vyfakturuji a klient má podle smlouvy měsíc na zaplacení mé faktury. Dostanu peníze počátkem května. Hlavní část prací jsem už ale udělala v únoru. Také jsem platila svoji asistentku. Na ní a na svůj život od února musím mít peníze až do počátku května.
Podnikatelé v prvních měsících ještě často nepracuji na plnou výdělečnou kapacitu, více hledají zakázky. Ale soukromé měsíční výdaje musí někdo platit. Proto i na toto období je vhodné mít předem našetřenou finanční rezervu. Ze zkušenosti vím, že lidem po zahájení podnikání po 3 měsících většinou přijdou první peníze. Nejsou ale často ve výši, která by pokryla všechny jejich měsíční výdaje.
Jaké mají lidé nejčastější předsudky k financím a co nám nejčastěji brání si o ně říci?
LM: Předsudků či řekněme spíše nevhodných vzorců o penězích má každý člověk pár. Výroky jako: „peníze kazí charakter“ , nebo „peníze mají moc“ známe všichni. Ale „peníze jsou vedlejší“, to nemusí být nejvhodnější vnitřní přesvědčení při zahájení podnikání. Ideálně by si každý měl sednout a napsat si na papír všechny výroky, které ho napadají v souvislosti s penězi. Pak se zamyslet, zda některé pro něho a jeho život nejsou škodlivé a stálo by zato vnitřní přesvědčení změnit.
Co nám brání si říkat o peníze, je někdy naše naučená skromnost a pokora, někdy zkušenost s někým, kdo u nás kdo nám prodal něco předraženého, zmanipulovala nás u toho, proto nechceme toto dělat jiným. Že jsem se poprvé setkala s někým, kdo velmi rád vyjednává a smlouvá, ale já nesmlouvám ráda.
Co podle mě pomůže, je představit si, klidně i dát na papír hodnotu, kterou pro druhého moje služba představuje – slova, čisla. Pokud svou radou způsobím pozitivní životní změnu, která bude klientovi sloužit na život, tak rozhodně má moje služba hodnotu vyšší než návštěva u kadeřníka, kam musím jít každých 6 týdnů.
Hodně je to také o umění přijmout „ne“. Můj zákazník odmítl můj produkt, protože momentálně má jiné potřeby, které jsem já teď nenaplnila. Do každého vztahu jdou obě strany se svými osobními a obchodními potřebami. Sice se můj výrobek zákazníkovi líbí, hodil by se jim do firmy, ale překročil by rozpočet a za to je následně osobně ohodnocen. Tato jeho potřeba je silnější než touha ode mě koupit.
Málo říkání si o peníze trénujeme. Moje zkušenost je, že když vyjednáváme o peníze pro tým, pro někoho jiného jde nám to lépe, než když vyjednáváme sami pro sebe. Když vím, že fakt potřebuju uživit jako matka samoživitelka dvě děti, rozhodne se o peníze si naučím říkat dříve, než někdo kdo tuto potřebu uživení se nemá.
Další věcí je, jak s financemi hospodařit. Ty jako daňová poradkyně a mentorka vedeš spoustu žen k finanční rovnováze. Jaké jsou finanční zásady, pro nefinanční lidi, které bychom měli dodržovat, abychom dosáhli vlastní spokojenosti?
Finanční rovnováha je podle mne jednoduchá: dostat správnou cenu za svůj produkt, za svou službu. Správná cena je ta, se kterou jsem spokojená. Současné vnímám, že je spokojený zákazník.
Ráda platím, když mam pocit, ze jsem hýčkaná, ze dostanu něco navíc, něco osobního. Stejně tak když mam pocit, ze jsem dostala nadstandardní službu ve velmi krátkém čase. Platí to proto i opačně, když hýčkám či poskytni já službu v neskutečné rychlém čase, měla bych si říct o přiměřenou odměnu. Když si neřeknu a druha strana mi obvykle sama od sebe více nezaplatí, mohu mít pocit, ze jsem ošizená. Vztah není v rovnováze. Já jsem si totiž o rovnováhu neřekla.
Já dělám někdy věci s radostí i zadarmo. Zdánlivě. Potřebuji jasně vidět, ze díky mému daru, ať času nebo peněz něco vzniklo. Pokud se mi nevrací poděkovaní, protislužba, získání unikátní zkušenosti, reference, jiná odborná pomoc, pak to bylo jen bezbřehé plané darování. Což si také nemohu dovolit.
Přiznávám, ze otevřeně říkám lidem, že na začátku podnikání není čas na charitu. Ta se může dělat později. První rok je heslo fokus, zaměření, vytrvalost a dělání nejnutnějšího a vytrvání ve své cestě, protože stoprocentní prodeje nepřicházejí hned a samozřejmě.
Věnuješ se také otázkám využití času jako funkce naší energie. Jak toto téma souvisí podle tebe s láskou a i financemi? Jaká jsou tvá doporučení, kterými se řídíš?
LM: Podle mne souvisí s láskou k sobě z dlouhodobého pohledu. Já se snažím dělat věci tehdy, když na ně mám správnou energii. Během dne nebo během měsíce. Nebojím se dát si pauzu, když mi hlava nemyslí a nejde mi napsat další důležitý odstavec nebo neumím na něco přijít. Jdu raději si udělat kávu, nakrájet mrkev. Změna místa a pohyb mi mozek spustí. Ke stolu se vracím často už s novými větami v hlavě. Káva mi občas vystydne, protože odstavce mají samozřejmě přednost.
Když potřebuji řešit náročnější věci, vím, že musím začít, nejlépe ráno, pak nechat chvíli usadit, většinou se mi myšlenky začnou rodit nejpozději druhý den ráno nebo cestou k metru. Tam hned diktuji či ťukám své poznámky a po návratu k počítači dotahuji. Jakmile mne něco napadne, co se mi bude hodit až za pár dnů, okamžitě dávám na papír hesla a postupně připisuji. V podstatě naškrábu graficky nehezkou myšlenkovou mapu bez spojovacích čar. Za pár dní šťastně luštím svá slova a dotahuji do vět v počítači.
Náročné záležitosti raději dělám dopoledne. Odpoledne mi totéž trvá déle.
Když mi přemýšlení nejde, přehodím aktivity a pustím se do fakturace, plateb, formátování a kontroly vytvořených nových slidů, co vyžaduje přesnost, ale ne kreativitu. Mám v sobě odpovědnost k termínům, nezačínám dělat věci až v poslední moment, proto vím, že to stihnu, i když zrovna teď v čase, který jsem si na to původně vyhradila, dělám něco jiného.
Bez obalu přiznám, že využívám výhod, které mi poskytuje ženský cyklus. Znám se, vypozorovala jsem si, které týdny má pro mne smysl být více doma a psát, tvořit materiály, které využiji na školení až za 3 týdny. Naopak který týden bych se s novými texty na web jen mořila a nic kloudného nevyplodila. Kdy ráda schůzkuji a jsem u toho šťastná a ještě k tomu líp ovlivním okolí. Kdy si v pohodě uklidím stůl a popřesouvám složky v počítači a mažu nadbytečně uložené dokumenty.
Je to kombinace mé přirozené lenosti, díky níž jsem efektivní. Či spisovně vyjádřeno, je to znalost sebe sama, jemných nuancí mého cyklu, práce s časem a vědomější plánování v horizontu měsíce. I vnitřní disciplína, že začnu dělat věci brzy, udělám alespoň část a pak už jen s odstupem dotáhnu, když je externí termín. Snažím se udělat vše celkově v co nejkratším čase a mít co nejlepší poměr mezi časem stráveným a zaplaceným výsledkem.