Píše se - v médiích

Nepracuji v IT oboru. A pokus o programování v délce tří hodin znamená, že kvůli oční vadě následujících 24 hodin nenapíšu ani písmenko. Ale jako nezávislý pozorovatel mohu říct, že právě IT je nejpřirozenější prostředí pro diverzitu a inkluzi, což jsem si uvědomila na nedávném workshopu Czechitas. Přečtěte si můj komentář pro magazín My89.cz.

Počítač nás umí přirozeně sjednotit. Má úvaha začíná na nedávném workshopu Czechitas organizovaném v sídle IT centra společnosti MSD, jak si naprogramovat vlastní webovou stránku. Byl v angličtině, proto se na něm sešlo i dost cizinců a cizinek žijících v Praze. Byl pro holky, proto učící se byly hlavně dívky, ale i já či další žena věku 50 plus. Učili nás jak kluci, tak holky, jak Češi, tak Rus, Francouz, Američan. Povoláním jsme tam byly od mikrobioložky přes právničku slečnu z HR až po projektovou manažerku. A všechny jsme se celý den učily, jak si opravdu naprogramovat vlastní web.

Výkřiky radosti: ono to funguje, našla jsem svou chybu, vytvořila jsem konečně, co jsem vytvořit chtěla!, začala střídat klidná úvaha o tom, že už dlouho jsem nebyla v tak vyrovnaném prostředí. Už dlouho jsem nebyla v tak různorodé společnosti, která by si vzájemně rozuměla bez výhrad. Podotýkám, že jsme spolu opravdu komunikovaly, přestávky na kávu či hodinový oběd připomínaly úl a diskutované problémy byly na míle vzdálené IT. Nezíraly jsme jen do našich obrazovek, u stolů jsme se občas pěkně slovně škádlily.

IT nás dokázalo ale  přirozeně spojit a vyrovnat. Byla zda pozitivní energie posunu člověka, překonávání jeho bariér, velmi přirozeně nenásilný učící se proces. Začínám se proto na IT dívat jako na obor, který bude tím OBOREM, který umožní zcela přirozené zapojení žen a jejich prosazení ve společnosti jako takové.

Co mne vede k této úvaze? Není rozdíl v definici, kdo s technikou pracuje, počítač nerozlišuje, zda je to muž nebo žena. Na naše kroky a dle našich instrukcí technika reaguje, opět bez ohledu na věk či na pohlaví. Následně my reagujeme naprosto stejně na vstup do techniky předtím zhotovený ženou či mužem. Technika nám také ovšem bez skrupulí sdělí, zda je to dobré nebo s chybou.

Programování je činnost, která se opravdu dá dělat odkudkoliv, s ní nemusím sedět jen u jednoho pevného stolu na pravidelném místě. Programovat mohu kdykoliv, kdy mám dle svého vlastního biorytmu nejčerstvější mysl na tvorbu, či naopak špičkovou pozornost na kontrolu a hledání chyb, ať je to večer nebo ráno. Programovat nemusím deset hodin denně, to mohu dělat i jen pět hodin denně a další část dne mohu věnovat své rodině. A nejde jen o programování samotné. V IT je hodně podobných činností, pro které platí výše uvedené principy.

IT jazyk má své konvence, díky kterým si rozumí národnosti bez ohledu na jazyk a akcent. IT je na špičce technologického dění, zcela přirozeně tu nasaji znalost dalších mobilních technologií, aplikací, toho co hýbe a bude hýbat světem. Nenalézám důvod, proč by se ženy neměly tomuto oboru věnovat mnohem více než doposud. Na námitku, že to je těžké, odpovídám, že když jsem schopna se naučit programovat já ve svém věku bez technického vzdělání, tak nevidím důvod, proč by se to nemohl naučit někdo jiný.

Programování a IT má svou železnou logiku, reakce techniky je vždy taková, jakou jí předepíšu, na druhé straně není předvídatelný člověk s vrtošivými reakcemi. Je to prostředí opravdu pro každého. Miluje trpělivost a pečlivost, nejen bohatou invenci každý den. Je to prostředí, kde velká slova jako diverzita a inkluze jsou realitou. Tady se veškeré vládní politiky a proklamace snadno dostanou života, protože snad není ideálnější povolání pro ženu, která chce skloubit profesi a rodinu, než je IT. Dá se provozovat kdykoliv a odkudkoliv. Je hodně o píli, pracovitosti i samostatnosti, nejen o specifickém nadání. Sama kvůli nebo díky svým očím lituji, že moje zapojení do tvůrčího IT procesu zůstane i dál omezené.