Píše se - v médiích
Jinde než u sebe nelze začít
Konference o společenské odpovědností. S heslem „Je to na nás.“ Ano lepší svět za nás nikdo jiný neudělá. Tento návrat k sobě má určitě smysl. Chci-li se chovat odpovědně vůči společnosti, musím začít u sebe jako jedinec, jako firma.
Jen pod heslem společenské odpovědnosti je většinu vnímáno zejména to blaho nad, to ušlechtilé dobro, které vytvořím či ke kterému přispěji. Ale neměli bychom vlastně začít úplně u sebe ve smyslu poskytování kvalitního výstupu a v čase, který jsme slíbili? Až pak jako nadstavbu nad veskrze pevnými, důvěryhodnými obchodními a lidskými vztahy tvořit to dobro navíc? A nezakrývat si jím případné nedostatky uvnitř svých organizací?
Možná jsem ve své úvaze příliš ovlivněna trpkou zkušeností z dodávky nábytku před pár dny. Měl dorazit ráno v 8 hodin a dorazil o tři hodiny později. V mezičase se odehrával kolotoč výmluv, protichůdných tvrzení o důvodu zpoždění ze strany dodavatele. Bohužel jednou z mých hodnot je dokonalost. Ještě prohloubená dlouholetou prací v korporaci, jejíž deklarovanou i žitou hodnotou byla dokonalost. To ve mne zákonitě vyvolává očekávání, že dostanu přesně to, co mi bylo slíbeno. Ale střet s realitou bývá občas tvrdý.
Není to je mé vlastní pozorování. I pro jiné, kteří opustili svět dokonalého výkonu ve špičkových korporacích, je často velmi těžké smířit se s nepřipraveností, neznalostí, neprofesionalitou jiného světa kolem. Je dobré, pokud se nesmíří a šíří dál prapor boje za kvalitu služeb a jiných dodávek a hlavně za dodržování termínů a domluveného slova. Ale chápu, že ne vždy má každý dostatek energie a vůle opravovat a vychovávat cizí.
Zkušenost s nespolehlivou dodávkou nábytku mne donutila vzít do ruky nový občanský zákoník a přečíst si znovu jeho hodnotové principy. To je těch prvních 14 paragrafů, o kterých se však ve všech diskuzích k rekodifikaci tolik nemluví. Tedy alespoň ne mezi laickou, neprávnickou veřejností. Tam jsem také našla pro mne kouzelnou část věty, že „daný slib zavazuje a smlouvy se mají plnit“.
Ale i ostatní hodnotové principy tam uvedené jsou pro mne velmi silné. Pokud bychom je my všichni dodržovali, budeme žít v principu společensky odpovědně. Každý jako jedinec, firma jako taková. Zahrňme proto do diskuzí, do informovaní veřejnosti o novém občanském zákoníku i jeho základní zásady. Možná začneme konečně žít tu pravou občanskou společnost. Společnost, pro kterou jsou následující tři tisíce paragrafů nového zákona už jen pouhou „technikálií“ upracující ty složitější vztahy. Společnost, která pro výklad paragrafů nepotřebuje čekat několik let na rozsudky soudů, které nás konečně poučí, jak máme nový zákon chápat a aplikovat. . Společnost, která se bude chovat automaticky společensky odpovědně.
Ale je to jen na nás. Buď potřebujeme ke slušnosti ve vztazích a k plnění svých závazků zákon a následně soud. Nebo máme v sobě tak silné hodnotové principy, že respekt k základním zásadám zákona a jejich znalost a ukotvenost do našich vztahů je naším vlastním principem. Začneme proto se čtením nového občanského zákoníku od jeho samotného počátku. A přemýšlejme, jak tato ustanovení uplatňujeme ve všech svých vztazích, osobních i obchodních. Vrátíme se pak v sobě k heslu konference, že všechno je jen na nás.